Bela a Ben: Mezi dvěma světy | Známky vs. slovní hodnocení

Bela a Ben: Mezi dvěma světy | Známky vs. slovní hodnocení

user placeholder

Jakub Rakušan

20. dubna 2026

Bela & Ben - Mailing.jpg

Dva sourozenci, dvě školy a dvě velmi odlišné cesty ke vzdělávání. Zatímco dcera Bela sbírá jedničky v klasické škole a doučování bere jako odměnu, syn Ben v alternativní škole známku ještě neviděl. Učí se totiž podle toho, kam ho zrovna zavede zvědavost. Jak funguje jasný systém vs. svoboda? A proč jsme se u obou dětí nakonec rozhodli pro doučování? 

 

Svět Bely: když známky dávají smysl

Bela chodí do druhé třídy ve státní základní škole. Je to typ dítěte, které má rádo řád, jasná pravidla a pocit, když věci dávají smysl. Školu má upřímně ráda a každé ráno do ní odchází s nadšením.

Nejvíc ji baví matematika. Počítání ji chytlo natolik, že se ani doma nemůže odtrhnout od čísel. Dokonce sama řekla, že by chtěla chodit na doučování. Ne proto, že by něco nezvládala, ale protože ji baví řešit složitější příklady a zkoušet nové výzvy. Bere to jako kroužek navíc a podobně to má i s angličtinou. Chce jednoduše umět víc, než co se probírá ve škole. 

Vysvědčení a známky

Když Bela v únoru dostala pololetní vysvědčení, měla na něm známky, jak je ve standardní škole běžné. Měla z nich radost, jsou pro ni motivací a doma jsme samozřejmě její snahu ocenili. Je pyšná na své výsledky a není divu, protože do učení vkládá hodně energie. Naštěstí v jejím případě vysvědčení odráží radost z učení, ne stres.

 

Svět Bena: když učení řídí zvědavost

Benův svět je úplně jiný.

Navštěvuje šestou třídu alternativní školy, která má mnohem volnější režim. Nestojí na tradičním rozvrhu a už vůbec ne na známkách. Ve skutečnosti Ben ještě nikdy na vysvědčení známku nedostal. Místo něj dostává slovní hodnocení, které popisuje jeho pokrok a dovednosti. Děti si v této škole do značné míry samy vybírají, čemu se budou věnovat a učí se tempem, které jim vyhovuje. Učení je založené na jejich na důvěře v přirozenou zvídavost a vnitřní motivaci dětí. 

Atmosféra v Benově škole je tedy úplně jiná než v té Belině. Volnost jde ruku v ruce s odpovědností: děti si mohou vybírat aktivity podle svého zájmu a učí se i z každodenních situací. Pokud se například rozhodnou strávit den zkoumáním přírody nebo čtením knih, nikdo jim v tom nebrání. Pro Bena takový přístup znamená, že se ve škole učí hlavně to, co ho zajímá.

I svoboda potřebuje rámec

Jenže tato svoboda má i svou druhou stránku. Některým tradičním základům je věnováno méně pozornosti. Čeština a matematika se v Benově škole učí více projektově a nejsou zde časté drilové úlohy či opakované testy jako v klasické škole. Proto jsme se rozhodli, že Ben bude docházet na doučování z českého jazyka a matematiky mimo školu. Není to tak, že by zaostával, ale spíš chceme podpořit, aby si v těchto klíčových předmětech udržel dobrou úroveň a rytmus. 

Ben sám někdy přiznává, že mu strukturovanější procvičování prospívá, protože ve volném prostředí má tendenci věnovat se hlavně tomu, co ho baví a ostatní oblasti tak může trochu zanedbat. V tomhle je tak trochu po mně. Také potřebuji občas popostrčit k činnostem, do kterých se mi zrovna nechce. Na doučování tedy chodí pro jistotu a doplnění toho, co ve škole možná tolik neprocvičí. Díky individuálnímu přístupu na doučování ale neztrácí motivaci. Učí se vlastně rád, jen potřebuje občas vést pevnější rukou.

 

Jeden společný cíl

Když se dívám na Belu a Bena vedle sebe, vidím dva úplně odlišné přístupy a oba fungují. Bela prosperuje v prostředí, kde jsou jasná pravidla, očekávání a zpětná vazba. Dává jí to pocit jistoty a úspěchu. Ben naopak rozkvétá tam, kde má prostor objevovat, rozhodovat se a učit se podle sebe. Jeho síla je ve zvědavosti a kreativitě.

Zároveň ale každý z nich občas potřebuje něco z toho druhého světa:

Bela by někdy ocenila víc volnosti a prostoru pro vlastní tempo.
Benovi zase občas prospívá pevnější struktura a vedení.

A právě proto se snažíme hledat rovnováhu:

Belakroužky a doučování, kde může jít nad rámec školy.
Ben má doučování, které mu pomáhá upevnit základy.

Nejde o to vybrat „lepší“ systém. Jde o to najít to, co funguje pro konkrétní dítě. Díky Bele a Benovi jsem si uvědomil jednu zásadní věc: neexistuje univerzální návod na vzdělávání. Každé dítě je jiné. Každé potřebuje jiný přístup, jinou míru vedení, jiný prostor. Jako rodiče se tak snažíme nebýt soudci, ale průvodci. Nevkládat děti do jednoho modelu, ale hledat cesty, které dávají smysl právě jim.

 

💬 A co vy?

Věříte spíš na klasické známky a jasnou strukturu, nebo vám dává větší smysl svobodnější přístup bez čísel? Máte zkušenost s alternativní školou nebo doučováním?

Pojďte s námi sdílet svůj pohled v komentářích na našem Instagramu nebo Facebooku.

 

Autor článku:

Jakub Rakušan

Jakub Rakušan

Zakladatel a ředitel Školy Populo

Jakub je nejen ředitelem Školy Populo, ale především tátou Bely a Bena. Článek proto vychází z jeho vlastní zkušenosti rodiče dvou dětí, které se vzdělávají v odlišných systémech, a ukazuje, že neexistuje jen jedna správná cesta ke vzdělání.

Sdílet článek:

Podobné články

Přečtěte si naše podobné články.

ŠkolaPopulo-10_2023 (1038) (2)
8 signálů, že vaše dítě potřebuje doučování (a vy to možná přehlížíte)

JAK POZNAT, ŽE MÁ DÍTĚ PROBLÉM? Děti málokdy přijdou a řeknou "mami, tati, nerozumím zlomkům." Problém se ukáže jinde – a často to ani nevypadá jako problém ve škole. Signály ze školy:  Známky, které se postupně zhoršují (i o jeden stupeň za pololetí) stojí za pozornost. Učitel se zmíní, že dítě "nepracuje," "nedává pozor," nebo "nestíhá." V žákovské se objevují drobnosti jako zapomenutý sešit, nesplněné úkoly, opakované absence v den testu.   Signály z chování doma: Domácí úkoly trvají dvakrát déle než dřív. Dítě před úkoly otálí, vymýšlí výmluvy, nebo se rozčílí, jakmile si spolu sednete k učení. Ráno před školou ho bolí břicho. Ze školy se dítě vrací mlčenlivé. Začne říkat "já jsem hloupý" nebo "stejně to nepochopím".   Co to obvykle znamená: Žádný z těchto signálů sám o sobě nic nedokazuje. Když ale vidíte tři a více najednou, a vidíte je déle než pár týdnů, je čas se na to podívat blíž. Učivo nevypadlo z hlavy – jen někde chybí základ, na kterém by mělo stát to nové. A dítě teď tápe v tom, co by mu už mělo jít samo.   KDY JE PROBLÉM JEN V MOTIVACI A KDY UŽ JE TŘEBA ZVÁŽIT EXTERNÍ POMOC? Tohle je nejčastější dilema rodičů. "Vždyť on to umí, jen se mu nechce." Někdy je to pravda. Puberťák v sedmé třídě, který má vysoké IQ, ale matiku odbyde, protože ho zajímá fotbal – tam doučování problém nevyřeší, dokud nezmění postoj. Pomůže rozhovor, jasná pravidla doma, případně psycholog. Ale velmi často je "nechce se mu" jen vnější projev něčeho jiného: dítě opravdu nerozumí, stydí se to přiznat (často i samo sobě) a vyhýbání je obrana. Když si k úkolu sednete a uvidíte, že neumí ani základní krok jako sčítání zlomků, vyjmenovaná slova, present continuous – pak to není o motivaci. To je díra ve znalostech. Jednoduchý test: Sedněte si s dítětem a v klidu si spolu projděte jednu úlohu, kterou nezvládlo. Vysvětlete mu ji. Pokud řekne "ahá, to jsem jen zapomněl, teď to dám" – problém je nejspíš v motivaci nebo únavě. To zvládnete vyřešit sami doma. Pokud se ale i po vysvětlení tváří nechápavě, plete si základní pojmy, nebo si sice pamatuje vzorec, ale neví, kdy ho použít – chybí mu základy. A ty doma sami nedoženete. Tady má už smysl sáhnout po .   8 KONKRÉTNÍCH SIGNÁLŮ, ŽE JE ČAS ZAČÍT S DOUČOVÁNÍM 1. ZNÁMKY POSTUPNĚ KLESAJÍ  Jedna špatná známka z testu – stane se. Trojka místo dvojky se dá vysvětlit únavou nebo špatným dnem. Ale když se průměr propadá dvě pololetí za sebou ve stejném předmětu, není to náhoda – je to trend. A trendy se samy nezvrátí. 2. DOMÁCÍ ÚKOLY SE STALY BOJIŠTĚM Pokud každé sezení nad končí slzami, křikem, nebo tím, že se na sebe celá rodina mračí, něco nefunguje. Vy nejste učitel a dítě u vás nemá stejnou autoritu jako u cizí osoby. Externí lektor není trest – je to úleva pro celou rodinu. 3. DÍTĚ ŘÍKÁ "JSEM HLOUPÝ" NEBO "NA TO NEMÁM" Tohle berte vážně. Děti to neříkají do větru – opravdu si to začínají myslet. A jakmile si v hlavě jednou usadí "na matiku prostě nemám," nese si to roky. Změnit ten pocit pak dá víc práce než dohnat půl roku zameškané látky. 4. DÍTĚ ČEKÁ VELKÁ ZMĚNA VE ŠKOLE Konec páté třídy (přijímačky na osmiletá gymnázia, přechod na druhý stupeň ZŠ), devátá třída (přijímačky), první ročník SŠ (úplně nový systém). Pokud dítě jde do už s nejistou základnou, tlak ho může rozdrtit. Začít s doučováním pár měsíců před změnou je příprava. Začít až potom je hašení požáru.   Potřebujete pomoct s přípravou na přechod na vyšší stupeň školy? Pomáháme studentům zvládnout tento krok sebevědomě – a to nejen po stránce znalostí, ale i motivace. Naši certifikovaní lektoři s nimi probírají strategii učení, plánování času i to, jak zvládat stres z nového prostředí. 5. UČITEL SÁM NAZNAČÍ, ŽE BY POMOC NEUŠKODILA Učitelé to říkají opatrně – "možná byste se s ním mohli doma víc věnovat matematice," "stálo by za to si zopakovat základy." Tohle nejsou zdvořilostní fráze. Je to signál, že učitel vidí mezeru, kterou ve třídě o 30 dětech sám nemůže zaplnit. 6. BLÍŽÍ SE PŘIJÍMAČKY NEBO MATURITA U přijímaček na SŠ a maturity nejde jen o znalost – jde o typ úloh a časový tlak. Dítě se musí naučit, jak se na test připravit a jak ho napsat. To je dovednost sama o sobě, kterou ve škole nestihnou nacvičit. Začínat s přípravou tři měsíce před zkouškou je pozdě. Šest až devět měsíců je rozumný horizont. 7. DÍTĚ ZAMEŠKALO VĚTŠÍ ČÁST VÝUKY KVŮLI NEMOCI NEBO JINÉ ABSENCI Tři týdny chřipky v páté třídě v období, kdy se zavádějí zlomky, dokážou udělat paseku, která se vleče do deváté. Po delší absenci nestačí "dohnat učivo z poznámek." Potřebuje to někoho, kdo s dítětem projde chybějící látku systematicky. 8. STRACH ZE ŠKOLY NEBO Z KONKRÉTNÍHO PŘEDMĚTU Když dítě v neděli večer bývá nervózní, ráno před školou má bolesti břicha, nebo se vyhýbá konkrétnímu dni v rozvrhu – je to často z toho, že se ve škole něco "provalí." Že bude vyvolané a nebude nic umět. Že napíše test a propadne. Doučování tu neřeší jen znalosti. Řeší i to, aby dítě šlo do hodiny s pocitem, že to zvládne.   CO DĚLAT, KDYŽ UŽ PROBLÉMY TRVAJÍ DÉLE? JAK TO ŘEŠIT KROK ZA KROKEM Pokud vám tři a víc signálů z předchozí části sedí na vaše dítě, doporučujeme tento postup: 1. Mluvte s dítětem – ale ne ve stresu Ne hned po čtyřce z testu. Vyberte klidnou chvíli a zeptejte se: "Co tě teď ve škole baví? Co naopak vůbec? Je něco, čemu nerozumíš a nechceš se ptát?". Klíčové je neslibovat, že to spolu zvládnete bez problémů – slibujte, že to spolu vyřešíte. 2. Mluvte s učitelem Krátce, věcně. Ne přes elektronickou žákovskou poznámkou – domluvte si schůzku nebo si s ním zavolejte. Zeptejte se konkrétně: V čem dítě nejvíc tápe? Jaká látka by se nejvíc hodila zopakovat? Učitel obvykle ví přesněji, kde mezera vznikla. 3. Definujte cíl "Aby měl lepší známky" není cíl. "Aby do pololetí zvládl rovnice s neznámou ve jmenovateli a získal jistotu při slovních úlohách" je cíl. Konkrétní cíle se dají měřit a vidíte, jestli doučování funguje. 4. Vyberte formu pomoci Pro doplnění mezer v základech a budování jistoty obvykle pomůže . Pro motivovanější starší žáky někdy stačí online. Pro a doporučujeme lektora se zkušeností přímo s těmito zkouškami. 5. Dejte tomu čas První výsledky obvykle přicházejí po 4–8 lekcích – nejprve v podobě "už se mu tak nechce utíkat od úkolů," teprve potom v podobě lepších známek. Čekat zlom po druhé hodině je nereálné.   JAK VYBRAT SPRÁVNÉ DOUČOVÁNÍ – NA CO SI DÁT POZOR Pár věcí, na které se ptát, než se rozhodnete: Kdo bude lektor Nejdůležitější není věk ani titul – je to shoda. Jiný typ lektora sedí šestákovi, který potřebuje trpělivě doplnit základy, a jiný středoškolákovi, který se chystá na přijímačky a potřebuje hlavně naučit se pracovat s testem pod časovým tlakem. Dobrý lektor umí látku vysvětlit víc než jedním způsobem a dokáže přizpůsobit tempo konkrétnímu dítěti – ne osnově.   Jak se měří výsledky Dobré doučování má jasný plán – co se v jakém měsíci probere a pravidelnou zpětnou vazbu rodičům. Pokud po dvou měsících nevíte, co se dělo na hodinách a jaký je posun, něco není v pořádku.   Co se stane, když to neklapne s lektorem Ne každý lektor sedne každému dítěti, a to je normální. Ve Škole Populo proto výměnu lektora bereme jako samozřejmost.   Forma – online nebo prezenčně Obě formy fungují a mají svá místa. výuku oceníte, když šetříte čas za cestování nebo hledáte lektora s konkrétní specializací mimo váš region. zase může lépe fungovat tam, kde dítě potřebuje víc přímého vedení a blízkosti. Výběr formy není otázka věku – je to otázka toho, co vyhovuje konkrétnímu dítěti a rodině. Ve Škole Populo nabízíme obojí a rádi vám pomůžeme vybrat, co bude dávat největší smysl.   SHRNUTÍ Většina rodičů, se kterými mluvíme, lituje jediné věci: že nezačali dřív. Ne kvůli známkám – ale proto, že jejich dítě si zbytečně dlouho myslelo, že je hloupé. Pokud vás tenhle článek přiměl k zamyšlení, je to dobrý signál. Ozvěte se nám – pomůžeme vám zorientovat se, co vaše dítě skutečně potřebuje.     Pokud váháte, jestli je čas začít s doučováním, ozvěte se nám. Budete mít lektora, který sedne přesně vašemu dítěti – ZŠ, SŠ, příprava na přijímačky i maturitu.   

Doučování

Petra Čiklová

26. května 2026

Další podobné články

Napište nám

Právě jsme offline, ale napište nám přes kontaktní formulář. Spojíme se s vámi nejpozději následující pracovní den.

© 2025 Vzdělávací centrum Populo, z.s.

Footer links

Provozovatelem stránek Škola Populo je Vzdělávací centrum Populo, z. s. IČO: 06746551, se sídlem Horní lán 1257/45, Nová Ulice, 779 00, Olomouc. Spisová značka: L 16433 vedená u Krajského soudu v Ostravě.